March 2016

Voják

14. march 2016 at 1:08 | Nicol |  ME
Vstupuji do boje, setkavam se s ruznymy zapasy. S ruznymy protivniky. Se spojenci. Se vsema a je jen na nas, jak se pojmeme.
Budeme mezi sebou valcit? Budeme si navzajem pomahat a kryt si zada? Byla by jsem tak duveriva, ze bych nekoho nechala, at me chrani a kryje me?Ne.
Uz nikomu neverim. Jsem zlomena. Nemam lepenku. Nedokazu se sama zalepit. Nemam cim a nemam tu silu se opet sama davat doporadku jako vzdy.
Ale vzdy tomu tak nebylo.
Lepili me jini lide. Lide, ke kterym jsem se postupne otevirala. Vse bylo krasne a ja se konecne necitila zbytecna a k nicemu. Ale prijde mi, ze se opet vse dava do starych koleji a ja zacinam propadat smutku a vsechno boli. Kazdy dotyk, pohyb a falesny usmev boli. Boli me snazeni se. Snazeni se byt lepsi a lepsi.
Neprijdu si tak dobra jako ostatni vojaci. Prijdou mi tak jini. Do boje jdou se zapalenim. Rvou, krici, perou se a nedaji se.
Ale ja se prestala snazit vyhrat. Uz ani nevim, jak chutna vitezstvi. Nesnazim se to zjistit, skoli me kazda prekazka, lezim a nedokazu se zvednout. A stale si neco vycitam. Stale mi nekdo neco vycita. Nejsem tak dobra, vsichni ode mne ocekavaji neco velkeho, neco silneho ale ja to nedokazu.
Nedokazu se hnout, lezim a cekam, az mi nekdo pomuze vstat. Jenze mych spojencu uz neni tolik, kolik byvavalo. Postupne pochopili, ze ta Nikola neni tak silna a v boji me nechteji.
Zacali odchazet a ja zustala s par lidma. Naucila jsem se zbytecny vojaky, ktery flakaji svoji praci a nesnazi se mi pomoct vyhrat poslat pryc. Vedle me jsou vojaci, kteri me zvedaji. Ktery me nesrovnavaji s jinyma vojakama a nevycitaji mi moje chyby.
Muj boj je tezky. Ale ja verim, ze to zvladnu. A vy to zvladnete taky.