Voják

14. march 2016 at 1:08 | Nicol |  ME
Vstupuji do boje, setkavam se s ruznymy zapasy. S ruznymy protivniky. Se spojenci. Se vsema a je jen na nas, jak se pojmeme.
Budeme mezi sebou valcit? Budeme si navzajem pomahat a kryt si zada? Byla by jsem tak duveriva, ze bych nekoho nechala, at me chrani a kryje me?Ne.
Uz nikomu neverim. Jsem zlomena. Nemam lepenku. Nedokazu se sama zalepit. Nemam cim a nemam tu silu se opet sama davat doporadku jako vzdy.
Ale vzdy tomu tak nebylo.
Lepili me jini lide. Lide, ke kterym jsem se postupne otevirala. Vse bylo krasne a ja se konecne necitila zbytecna a k nicemu. Ale prijde mi, ze se opet vse dava do starych koleji a ja zacinam propadat smutku a vsechno boli. Kazdy dotyk, pohyb a falesny usmev boli. Boli me snazeni se. Snazeni se byt lepsi a lepsi.
Neprijdu si tak dobra jako ostatni vojaci. Prijdou mi tak jini. Do boje jdou se zapalenim. Rvou, krici, perou se a nedaji se.
Ale ja se prestala snazit vyhrat. Uz ani nevim, jak chutna vitezstvi. Nesnazim se to zjistit, skoli me kazda prekazka, lezim a nedokazu se zvednout. A stale si neco vycitam. Stale mi nekdo neco vycita. Nejsem tak dobra, vsichni ode mne ocekavaji neco velkeho, neco silneho ale ja to nedokazu.
Nedokazu se hnout, lezim a cekam, az mi nekdo pomuze vstat. Jenze mych spojencu uz neni tolik, kolik byvavalo. Postupne pochopili, ze ta Nikola neni tak silna a v boji me nechteji.
Zacali odchazet a ja zustala s par lidma. Naucila jsem se zbytecny vojaky, ktery flakaji svoji praci a nesnazi se mi pomoct vyhrat poslat pryc. Vedle me jsou vojaci, kteri me zvedaji. Ktery me nesrovnavaji s jinyma vojakama a nevycitaji mi moje chyby.
Muj boj je tezky. Ale ja verim, ze to zvladnu. A vy to zvladnete taky.

 

Závod |14.6. 2015

15. june 2015 at 19:32 | Nicol |  DIARY
Ahoj všichni!

Po dlouhé době píšu.
Nebyl doopravdy vůbec čas, však vy mě určitě moc dobře chápete - je konec školního roku a dneska se nám uzavřely známky, mám radost, protože budu mít vyznamenání a to mi hrozilo dost dvojek, naštěstí jsem si to zlepšila na jedničky, takže bomba. :)
A co vy a škola? Já vím, velice oblíbená otázka, kterou všichni milujeme. :D Pokud chcete, budu ráda, když mi napíšete, jak jste se učili a neučili, co jste zvládli a tak^^

Jinak, včera jsem byla na závodě, uběhla jsem 6 km, řekla jsem si, že by bylo celkem zajímavé to tu zmínit. :D

Byla jsem tam se ségrou a jejíma kámoškama z práce. Všichni byli namakaný, svalnatý, veselý... a potom jsem tam byla já. :D







Ve středu máme se školou akademii v divadle Bez zábradlí, tak mi držte prosím palce, jelikož mě ty nohy doopravdy bolí a bojím se, že to nezvládnu odtancovat. :D
Máme téma ''cesta kolem světa'', máme tam různé země, ke kterým patří specifický tance a hudba. Všechny pohyby nás naučila spolužačky sestra, která tanec učí, takže to bylo od profesionála a věřím, že to bude doopravdy stát za to. :)
Pokud se podaří, řeknu ségře, ať kousek natočí a já se pokusím to sem potom hodit, ale nic neslibuji, při nejhorším to budou pouze fotky. :) Určitě čekejte článek, věřím, že to bude doopravdy zajímavé! :D

Já se tedy s vámi loučím a přeju vám všem pevné nervy, ještě 2 týdny a konečně z té školy vypadneme! :D
Ahojxx




Poslední kousek čokolády

3. june 2015 at 15:44 | Nicol |  OTHER
Ahoj všichni!

Slyšeli jste už o 'posledním kousku čokolády' se kterou přišla Milka?
Dozvěděla jsem o tom díky youtuberům, kteří o tom točili video a říkali, komu čokoládku věnují.
Jelikož jsem nemocná, tak jsem tak projížděla intenet a nějak jsem na to narazila. Řekla jsem si, že to taky pošlu, celkem dlouho jsem nad tím dumala, kdo si to tak zaslouží a pak mi to došlo.
Hodně z vás (ok nikdo obv.) neví, že mám starší sourozence. Sestru a nevlastního bráchu, se kterým se teď bohužel nestýkám, jelikož už má rodinu a hodně složitou práci, kterou nemůže flákat.
Se ségrou se stýkám skoro furt, jelikož má práci blízko nás a tak když se třeba nudím, mohu jí tam navštívit. Dům také nemá daleko, takže asi tak. Také hodně často za náma jezdí, čehož si moc vážím.


A proto jsem si řekla, že i když si tento kousek zaslouží více lidí v mém okolí, přesto jsem se rozhodla pro bráchu.
Tento blog si čte, takže by jsem mu tímto chtěla říct, že i když si někdy dělám srandu a místo Honzíku mu říkám Honíku tak ho mám moc ráda


Tak ahojxx


 


Random

31. may 2015 at 19:24 | Nicol |  OTHER
Ahojte všichni!

Ani nevíte, jakou mám chuť něco psát na blog, tak píšu :D i když pořádně nevím co. Už jsem dlouho nic nepřidávala tak si myslím, že jeden random článek vůbec jednou neuškodí. :)





Přemýšlela jsem nad tím, co si vezmu na utubering, tak jsem dneska byla s mamčou dokoupit boty. Co na ně říkáte? :)
Mám z nich obrovskou radost, jelikož mám jenom botasky NIKE které nosim úplně furt a myslím si, že se mi moc k sukni nehodí. :D Já jsem sice takový sportovní typ, kraťasy, nějaké tílko, mikina a nazdar, ale myslím si, že se nějaké pořádné botičky na léto, ve kterých se mi nebudou potit nohy hodí. :D






Také by jsem se chtěla trošičku pověnovat INSTAGRAMU.
(kdyby mě někdo chtěl sledovat, jsem tam jako: nikol.kop )
Ze srandy tam sleduji takové holčiny, kterým je 12. Jejich popisky jsou spíše k pláči než k smíchu, nevím, musím vám to sem hodit, protože já mám vždy potřebu se chytat za hlavu a myslím, že nebudu sama. :D


Marihuana, smoke weed everyday.
Kam to spějeme? :c

Taky by jsem se chtěla pověnovat minulému článku a trošku se k tomu vyjádřit.

Možná jste si všimli, že můj minulý článek byl depresivní a tak trošku k nepochopení.
Táta si ho četl, celý den se mě ptal, na koho je to mířené a já jsem tak trošku pochopila, že to asi nemá cenu něco takového dávat na blog, když ani pořádně nevíte, oč jde.
A proto by jsem byla ráda, kdyby jste mi do komentářu napsali, jestli chcete takovéto články nebo ne. Přeci jenom to píšu pro vás a chci, aby vás to bavilo. :)
Mně se osobně tento styl psaní zamlouvá. :)

Tak to by bylo asi vše, omlouvám se za takový mírný random článek úplně o ničem :) Příště už bude opět něco zajímavého. :D
Ahojxx



Běh

27. may 2015 at 0:54 | Nicol |  ME
Dostávám se do období, kdy zase začínám propadat smutku a depresi. Snažím se od všeho utéct, utíkám stále, jenže někdy pomaleji a tak mě moje myšlenky stihnout dohonit.
Moje cesta je dlouhá, jsem teprve na začátku mého běhu, který někdy dost flákám a místo pocitu víťezství, za to, že jsem nenechala moje problémy se ujmout vedení si spíše odnáším modřiny. Modřiny z pádu, se kterým se teď často setkávám.
Trošku se vám pokusím vysvětlit, proč zrovna teď a jak se to děje.
Mám v sobě jednu velikou díru, kam házím všechny svoje problémy nebo věci, se kterýma se zabývám a činí mě nešťastnou. Jenže jak tento způsob praktikuji už docela dlouho, vím, že tato díra nevydrží věčně. Jednou bude muset prasknout a všechny nepříjemné věci se na mě opět přesunou. A jak jsou ty problémy těžké, neunáším je.
Kvůli tomu klopýtám a spadnu, prostě to nevydržím. Ležím, nedokážu se zvednout a vyčítám si, proč jsem nebyla opatrnější.
Člověk se prý z vlastních chyb poučí, jenže když se mi to stalo už tolikrát, proč stejnou chybu stále opakuji?
Je toho na mě nějak poslední dobou hodně. Necítím se šťastná a už vůbec ne spokojená. Zdá se mi, že mi stále něco brání v cestě, o co stále zakopávám... Nějaký malinký přehlédnutý kamínek, který je vevnitř obrovský, silný a nechce, aby jsem došla do cíle bez následků. Jenže jak se více a více přibližuji ke konci, zdá se mi, že tam tich, ač se zdá na pohled bezbranných kamínků více a více.Jenže já se musím naučit pořádně zvedat nohy a nevšímat si toho, protože nic mi nemůže bránit v cestě za štěstím když vím, za čím jdu a s kým jdu.
I vy by jste se to měli naučit, protože vyhýbat se nástrahám, které nám osud vysypal na cestu nejde. Musíme se je naučit ignorovat, šlapat na ně a ukázat, že jsme silnější než se ve skutečnosti zdáme.
Věřím vám. :)

Lidice a Terezín |26.5.2015

26. may 2015 at 20:55 | Nicol |  DIARY
Ahoj všichni!

Dneska jsme byli se třídou na takové delší exkurzi, byli jsme se podívat do Lidic a Terezína. Mě takovéto výlety doopravdy baví, hodně jsem fotila, tak vám sem fotky hodím, protože si myslím, že je to celkem zajímavé:)

První jsme byli v LIDICÍCH.
Cesta netrvala moc dlouho, jelikož nám jedna milá paní vyprávěla celou cestu různé zajímavosti, i když jsem měla nutkání někdy nezdvořile u toho zapnout mobil a odpovědět na zprávy, které mě celou cestu bombardovaly. :D
Není tam nic. Je to fakt smutný, všude samé pomníky a nesmí se tam šlapat na trávu. Nás s kámoškou ještě rozhodil náš učitel Č., který řekl, ať dáváme pozor, na co šlapeme :D
Různě jsme se procházeli. Měli jsme sraz v určitou dobu u známého pomníčku dětských obětí války. Kamarádka z 9. tam položila kytičku, uklonili jsme se a byla minuta ticha. Byla to doopravdy moc zvláštní atmosféra, jelikož ihned začal foukat vítr a všechno utichlo, jediné, co bylo cítit a slyšet byl vánek, který se nás všech dotýkal a pohyboval nám s oblečením.


Ano, jsem to já. Nelekněte se mé postavy, ta bunda mě dělá 100kilovou :D










Poté jsme navštívili Terezín.

Bohužel jsem tam nemohla fotit, takže žádnou fotodokumentaci odsud nemám :/
Byli jsme se podívat na pevnost Terezín, kde jsme snad prošli úplně všechno, co se dalo. Samotky, 500 metrový nekonečný tunel, ve kterém byla celkem tma a úzko:D Jelikož jsou kluci pro každou srandu, strašili nás tam a děsili.
,,Naštěstí, že jsem taková šedá myška.'' Říkala jsem si a byla ráda, že tomu tak je, jelikož na mě nikdo nevyskočil ze tmy. Jojo, ke konci, když už se objevovalo světlo, jsem si fakt gratulovala, jenže najednou mě jeden kluk tak vyděsil, až jsem úplně zakřičela ze všech sil, jak to jen jde. :D Kámoška si musela zacpat uši. Málem mi vypuklo srdce, to je horší než Amnesia od Pewdse! :D
Potom jsme se koukali v Terezíně na takový krátký dokument, jak to tam vypadalo před válkou, po válce a jak byli brutální. Řekla by jsem vám o tom více, jenže já byla celou dobu úplně mimo a přemýšlela jsem nad nesmrtelností brouka.

No, to by bylo asi tak všechno, na zpáteční cestě nebylo nic zajímavého, jedině asi to, že jsme jediný s kámoškou, vedle které jsem seděla vyřvávaly na celý autobus Love me like you do. :D Ona umí zpívat, tak jsem jí nechala někdy solo, nepotřebuji se ztrapňovat ještě více. :D

Doufám, že se vám článek líbil. :)
Ahojxx


Dnešní doba?

24. may 2015 at 22:02 | Nicol |  MY OPINIONS
Ahoj všichni!

Rozhodla jsem se napsat článek na téma 'dnešní doba' nebo generace, to je fuk. Vím, je to strašný klišé, ale já se musím podělit o můj názor, protože už dlouho ho mám na srdci a potřebuji ho ze sebe dostat.

Příjde mi strašně vtipný to, že se mladý holky ze sebe pomocí make-upu snaží udělat starší a starší naopak pomocí make-upu mladší.
Kamkoliv se podívám na youtubu, vidím samé videa o tom, jak se nalíčit do školy, na ven, koncert... Většinou takovéto videa točí 10. leté holčičky, které kradou kosmetiku mamince z koupelny. Ruku na srdce, taky jsem jako malá experimentovala se stínama z Hm, ale nikam jsem to nepublikovala a bylo to prostě čistě z nudy a ze zvědavosti. Hned, jak jsem se v tom ukázala mámě a tátovi, tak jsem si to šla ihned dát pryč, rozhodně jsem takto nikam do civilizace nechodila.
Líčit jsem se začala od 13. Minulý rok jsem používala jenom korektor, protože jsem měla (a stále mám) hodně velké kruhy pod očima, protože chodím spát hodně pozdě, už jsem si na to nějak zvykla a dříve prostě neusnu.
Smířila jsem se nějak s tím, že budu všude potkávat sprostě namalované dvanáctky, přeci je to jejich věc a rodičů, ale i tak si musím vždy dávat ruku na hlavu a modlit se, aby jsem přežila odér jejich parfémů, které se táhnou po celém nákupním
centru.

Vztahy, které trvají týden, někdy dokonce i 2 týdny mi příjdou také k smíchu. Nejvíce se však bavím, když čtu různě všude na sociálních sítích obrovské slohovky o tom, jak holku opustil kluk, začali se kvůli tomu řezat a že to byla opravdová láska.
Kdyby to byla pravá láska, tak netrvá pár dnů (to i lak na nehty vydrží déle) a není to vztah pouze přez kabely.
Když jsem toto vyprávěla psycholožce, řekla mi, že se vším se mnou souhlasí, ale že doopravdy 14. holky mohou cítit lásku a není to pouze namlouvání, aby byly před kamarádkama drsný. Vždy jsem si myslela, že je to nemožné cítit lásku v takovémto věku, ale teď už vím, že to tak je. Jenže my o těchto lidech nevíme, protože nemají potřebu se s tím každému chlubit.

Všimla jsem si, že je teď hrozně velká éra #cut4Zayn. Nic proti 1D nemám, poslouchala jsem pár písniček, hlavně Clouds, ale nejsem žádná fanynka a ani by jsem se za ní nemohla považovat, když sotva vím, jak se každý člen z nich jmenuje.
Lidi, kteří se řežou se dělí na 2 skupiny.
1.Ti, kteří to dělají kvůli pozornosti.
2. A nakonec ti, kteří za to nemůžou a jsou na tom závislí.
Nejvíc mi vadí ten 1. typ, který háže fotky krvavého zápěstí všude, kam to jen jde. Ti, kteří za to nemůžou se snaží svoje jizvy zakrývat, stydí se za to a rozhodně se s tím nikde nechlubí. Mám kamaráda, který se řeže neustále, nosí v kapse kus skla, dělá to i o hodině ve škole... Je inteligentní, chytrý a nikdo by to do něj neřekl, jenže tady nezáleží na tom, jaké máš IQ. Není žádné pravidlo, že se řežou jenom hloupí lidé, příjde mi to strašné urážení druhého typu, protože jsou často podceňováni. I když by jsem nejraději profackovala 11. leté holčičky, které se řežou kvůli tomu, že nedostaly k Vánocům iPhone, myslím, že by se měly léčit oba typy, protože to je přeci jenom hraní se životem...



To by bylo asi všechno:) doufám, že se Vám článek líbil, dejte mi do komentářů vědět, co si o tom myslíte a já určitě v budoucnu udělám pokračování:)
Ahojxx







Co mám zlepšit?

24. may 2015 at 1:17 | Nicol |  BLOG
Ahojte všichni!

zde do komentářů mi prosím pište, co se vám na blogu nelíbí a co mám zlepšit. Budu moc ráda za každý upřímný názor a doporučení.
Děkuji.:)
ahojxx

SB

23. may 2015 at 23:25 | Nicol |  OTHER
Ahoj všichni!

Rozhodla jsem se udělat SB jako na mém starém blogu, který vy nikdy doufám neuvidíte. :D
Nevím, zda o to vůbec bude zájem, tak uvidíme. :)
Pokud chcete být SB toto vyplňte.

1. Tvoje přezdívka
2. Tvůj blog
3. Proč chceš být moje SB?

Tak to je vše:) Tak zatim ahojxx

ALL ABOUT ME

23. may 2015 at 22:46 | Nicol |  ME
Ahoj všichni!
Potřebovala by jsem asi originálnější pozdrav, ale nevadí.
Jak můžete vidět, na mém blogu proběhla celkem velká 'rekonstrukce' ? Jak to nazvat? Změnila jsem design, volitelný box v menu atd. Líbí se mi to. A hodně, co vám? Napište mi prosím váš názor do komentářů, popřípadě co mám zlepšit,děkuji Coração ocupado

Rozhodla jsem se vám tu napsat pár věcí o mně, protože je podle mě hrozně důležité znát člověka, který to tu píše.

Takže, to jsem já.

rabbit(za vykroucené krky neručím)

Jmenuji se Nikola, ale nenávidím, když mi tak někdo říká. Za pár 'dnů' mi bude 14. Tyto narozeniny budu slavit na UTUBERINGU. Bydlím v Praze.
Všichni si myslí, že mě znají, ale třeba ve škole se chovám úplně jinak. Když jsem třeba samotná s jedním specifickým člověkem, na kterém mi záleží a mám k němu důvěru, mám úplně jiné chování. Jsem hrozně v pohodě člověk, nenaštvu se, nežárlím a jsem taková vyrovnaná. Před rokem mě dokázalo skolit úplně všechno, každá hádka, blok, odebrání z přátel... ale dnes jsem už splachovací. Mám jen pár opravdových přátel. jelikož jsem celkově hrozně nedůvěřivá, mám takhle jistotu, že to semnou doopravdy myslí vážně.
A teď k věcím, které doopravdy miluji!
Zbožňuji angličtinu, učím se jí asi od pěti, mám někdy i sny v aj http://emo-hannah.blog.cz/
Miluju jídlo, flowercrowns a tumblr, dokázala by jsem u něj prosedět hodiny, vážně.
Mezi moje nejoblíbenější koníčky patří: hraní na piáno, už 6. rokem to praktikuji. Chodím každou středu k nějaké ženské a řeknu vám, že je to fakt otrava a nudí mě to, ale stále si říkám, že mě to bude v budoucnu mrzet.
Hrozně ráda také píšu. Příběhy, citáty, básničky, to je moje!Coração ocupado Už jsem napsala asi 5 knížek.
Baví mě si číst fanfikce a knihy. Jenže teď už jsem doma vše vyčetla, jak máminu knihovnou (většinou červenou :d) tak svojí zásobu. Mám i nějaké knihy stáhnuté, ale to jsou takové ty pomoci, když vážně nevím co. Momentálně mám rozečtenou LOLITU.
A to je asi nějak vše, doufám, že jsem vám tímto trošku mne přiblížila :) obdivuji každého, kdo si to dočetl do konce, tímto dostává zlatého bludišťáka!

Tak ahoj zase u dalšího článku, ahoj xxhttp://emo-hannah.blog.cz/

Where to go next